Solitary Men

Prošli jsme kukuřičnými poli v Tennessee a viděli chlápka v černém, co zpívá písně o nekonečných amerických pláních, o železnicích, které je křižují s vlaky jedoucími odnikud nikam, o ztracených existencích, o vězních odsouzených na sto let. Říkal si Johnny Cash. Ukázal na světla hořící na obzoru: „Tamhle je Memphis, jeďte tam, vystupuje tam nějaký král rokenrolu, Elvis se prý jmenuje." Když jsme tam dorazili, Elvis sebou házel po podiu jak smyslu zbavený, hlas táhnul snad až z paty a dával do toho všechno, co v sobě měl. Ještě nám v hlavě zní jeho „Suspicious Minds“ a „In the Ghetto“. Vzali jsme stopa a chlap jménem Willie Nelson nám vyprávěl, jak je pořád Na cestě, nikdy se nevrací zpět a svět se vždy točí tak, jak chce on. Dovezl nás k tlupě hipíků, seděli jsme s nimi u ohně a oni se ptali, zda Už jsme někdy viděli déšť a taky prorokovali, že se Zlý měsíc vyhoupne na nebe a zem pohltí hurikány a povodně. LSD to nebylo, byli to CCR. Nám už ale letělo letadlo do Londýna, a tak jsme se s těmi chlapíky, co si říkají Creedence Clearwater Revival, rozloučili. V letadle si k nám přisednul chlápek, byl úplně na šrot. Huhlal něco o tom, že se právě vrací se svou partou darebáků z turné po Americe a že kameny se zase valí do Londýna. Moc jsme to nechápali, ale zašli jsme na jeho koncert. A ten muž jménem Mick ze sebe vydoloval vše, co mohl a zpíval o holce, kterou má Omotanou kolem prstu a o svých Sympatiích k ďáblu. A nám bylo jasný, že Rolling Stones si nás navždy získali.

Málem se nám z celé té nádhery zatočila hlava. Všechny ty příběhy jsme si vzali k srdci a rozhodli se, že Vám je odehrajeme tak nejlépe, jak jen umíme. Jestli jste i vy o nich slyšeli a jste naladěni na správnou notu, pak přijďte na náš koncert!